Sdružené lesy Ledenice a Borovany
Město České Budějovice bylo od poloviny 13. Stol. budováno tak zvaně „na zelené louce“. Na většině plochy se zde podél řek (Vltavy a Malše) a řady potoků tehdy ještě vyskytovaly původní přirozené lesy, převážně dubové a možná již hodně prořídlé, které byly během výstavby postupně likvidovány. Ve staré části města blízko vltavského brodu, kde se dnes nachází Pražské sídliště, existovala malá osada Budivojovice, která tehdy patřila pánům z Budivojovic (původem ze Železnice). Podle ní bylo pak celé město pojmenováno. Přemysl Otakar II. s nimi údajně dohodl výměnu pozemků a páni z Budivojovic se přestěhovali na tehdy královský hrad Velešín. Další malé osady se nacházely i při okrajích dnešního města, kde v jižní části existovalo hradiště Doudleby, do doby výstavby města správní středisko území, které bylo později pojmenováno Doudlebsko.
V nejstarší centrální části města, uvnitř bývalého opevnění, se do dnešní doby nezachovaly žádné velmi staré stromy a ani souvislejší plochy vzrostlé zeleně, které by připomínaly nejstarší období. Za tak dlouhou dobu, která uplynula od založení města, se žádný z původních stromů ani nemohl do dnešní doby zachovat. Nezachovaly ani nikde jinde v okolí, kam se město v průběhu dalších století postupně rozrůstalo.
Dnes nejstarší strom, památná lípa srdčitá, která stojí na Sokolském ostrově vedle Plaveckého stadionu, pochází až z poloviny 17. Stol. Další stromy tak vysokého věku nenajdeme nikde jinde ani v blízkém okolí. Na zemědělských pozemcích v okolí města a zejména v městských parcích jsou řady vzrostlých stromů, zejména dubů letních, ale jejich věk zpravidla nepřekračuje hranici 400 let (spíše mnohem méně), obdobně jako nacházíme solitérní stromy i tam, kde dnes stojí rozsáhlá moderní panelová sídliště.
V historické dříve opevněné části města se staré stromy vyskytují pouze ojediněle. Pocházejí z poměrně nedávných umělých výsadeb. Jedná se také většinou o listnáče (zejména lípy), ale najdeme zde i jehličnany, převážně smrky (včetně exotických druhů). Nacházejí se převážně podél bývalého hradebního opevnění, na vnější straně hradebního příkopu (dnešní Mlýnské stoky). Najdeme je i vedle některých významných budov, zejména kostelů, jak bude ještě dále uvedeno. Jeden vzrostlý strom, dokonce exotického původu, stojí i v nejstarším klášterním objektu na Piaristickém náměstí (jinan dvoulaločný ve věku kolem 130 let v bývalé rajské zahradě dominikánského kláštera). I když tyto stromy nedosahují příliš vysokého věku, mnohé z nich jsou dosti mohutné a o dost starší než 100 let.
Naše domácí dřeviny se dožívají přibližného stáří v rozmezí 200-500 i více let. Mezi ty, které se dožívají nejvyššího věku kolem 500 let, patří naše dlouhověké listnaté dřeviny, duby, lípy, buky, javory a jasany a také některé jehličnany, zejména smrky, jedle, borovice a další. K našim domácím dřevinám, které tvořily původní přirozenou skladbu na území dnešního města, můžeme přiřadit i vrby a topoly (zejména topol černý a některé další listnáče, které byly součástí lužního lesa), a u nichž můžeme předpokládat, že jejich předchůdci se zde od doby budování města, mohly všude vyskytovat. Dodnes se nacházejí zejména v parcích a v širším okolí města. Kromě lip a dalších uvedených dlouhověkých dřevin se běžně setkáváme i s pionýrskými dřevinami, zejména s břízou bradavičnatou, měně často i s osikou a s některými dalšími domácími listnatými a jehličnatými stromy. Z nepůvodních dřevin jsou pak hodně rozšířeny jírovce (koňské kaštany), platany javorolisté a z jehličnanů zejména smrky pichlavé (jejich stříbřité formy) a z poslední doby i celá řada dalších parkových cizokrajných dřevin.
Vizitkou určité starobylosti města (pochopitelně i celé okolní krajiny) jsou nejstarší a nejmohutnější stromy, které veřejnost nejvíce obdivuje a příslušné instituce a úřady se snaží zajistit jejich maximální ochranu. Jsou to tzv. památné stromy. Kromě toho, že jsou také nejvíce fotogenické, mají mnohdy i své příběhy, které sahají daleko do minulosti. V širším okolí Českých Budějovic se nachází celá řada památných stromů (celkem je jich téměř 70). Převažují duby letní (Quercus robur), které ostatně nepochybně patřily k nejrozšířenějším dřevinám i v původních přirozených skladbách, jak již bylo výše uvedeno. V samotném vnitřním městě však převažuje lípa srdčitá (Tilia cordata), zvaná též malolistá, která se jako jediná památná vyskytuje na Sokolském ostrově. Z ostatních dřevin najdeme uvnitř města již zmíněný památný jinan dvoulaločný (v dominikánském klášteře) a druhý v prostoru bývalé Lannovy loděnice, který je o pár let mladší.
Dalším památným stromem uvnitř města je buk lesní (Fagus sylvatica) v soukromé zahradě v Havlíčkově kolonii, který zde zastupuje dříve hodně žádanou formu buku s načervenalými listy (formu purpurea). Ostatní památné stromy jsou již součástí širšího okolí města. Ve vnitřním městě je však celá řada dalších stromů, zejména našich původních dřevin, které by si zasloužily vyšší stupeň ochrany jako budoucí památné stromy. Kromě převažujících dubů a lip, řidčeji zastoupených javorů, jasanů a ojediněle i vzácných jilmů (horských) jsou to zejména některé platany vyskytující se převážně v parcích, ale i vzrostlé stromy různých dřevin mezi jednotlivými bloky domů, uvnitř dvorků starých budov apod. Např. hlavní město Praha je na památné stromy ještě mnohem bohatší než České Budějovice (uvádí se, že jich tam je kolem 200).
Stromy uvnitř každého města jsou důležitou složkou městského životního prostředí. Mají však zcela jiné poslání a také jiné životní a růstové podmínky než stromy ve volné otevřené krajině nebo v rozsáhlých městských či zámeckých parcích. Mnohdy přežívají v dosti stísněných podmínkách a často se musí předčasně odstraňovat. Vzrostlé stromy se mnohdy stávají překážkou silničního provozu a brzdou dalšího rozvoje města. Každý vzrostlý strom vyžaduje kolem sebe přiměřený nadzemní i podzemní (půdní) prostor, aby jeho koruně byl zajištěn dostatek světla a také jeho kořeny, které někdy zasahují i dosti hluboko pod povrch země, měly možnost dalšího přiměřeného rozvoje. Všechny tyto podmínky lze ve městech někdy jen velmi omezeně nebo s velkými obtížemi splnit. Není proto cílem, aby stromy, které dorůstají do velkých rozměrů a dožívají se vysokého věku (tzv. dlouhověké) byly ve městech vysazovány bez rozmyslu všude tam, kde již pro ně v budoucnu nelze zajistit vhodné podmínky nebo kde lze očekávat, že budou brzy na obtíž a budou muset být předčasně odstraňovány. Největší problémy jsou na zcela zastavěných, vydlážděných nebo vybetonovaných plochách, jako jsou náměstí bez větších travních ploch nebo frekventované ulice.
Jedním z takových míst je např. hlavní českobudějovické náměstí Přemysla Otakara II., které leží přímo ve středu města, jeho plocha je celá vydlážděná a tak náměstí je dnes zcela bez přítomnosti vzrostlých stromů. Obdobně je tomu i na Piaristické náměstí, kde se sice v rajské zahradě kláštera nachází již zmíněný památný strom a přímo na náměstí stojí letitá lípa, přesto podmínky pro vzrostlé stromy jsou i zde velmi omezené. Nová výsadba dlouhověkých stromů na náměstích tohoto typu by asi byla velmi problematická a vzrostlé stromy by zde asi ve vyšším věku nenašly vhodné podmínky. Ostatně na náměstí Přemysla Otakara II. již stávaly lípy kolem Samsonovy kašny, ale nedožily se příliš vysokého věku a byly odstraněny. Dnes se údajně znovu uvažuje o nové výsadbě stromů po celém obvodu náměstí.
Zcela jiné podmínky jsou na Senovážném náměstí, kde došlo k vytvoření vyváženého poměru betonových a travnatých ploch a tak vedle rozsáhlého parkoviště pro osobní motorová vozidla je zde i dostatečný prostor pro nízkou parkovou i vyšší stromovou zeleň, která vyplnila volný prostor a stala se vhodným doplňkem okolní starší i nové modernější zástavby.
Vhodné spojení staré (zejména zbytků hradeb a hradebních věží) i novější architektury se stromovou zelení je také velmi dobře prezentováno na Zátkově nábřeží, které můžeme považovat za jeden z nejpůvabnějších koutů Českých Budějovic. Obdobně jako ve výše uvedeném prostoru Senovážného náměstí i zde došlo k značným povrchovým terénním úpravám, které zde souvisely zejména s regulacemi toků obou řek Vltavy a Malše. Když pomineme sporné označení Slepého ramene Malše, jehož úsek je spíše historickým „slepým ramenem Vltavy“, která dříve protékala až téměř pod klášterem a původní tok Malše do něho ústil již někde v prostoru Železné panny, musíme i zde obdivovat citlivé technické vyřešení této historické části města. Byly při něm zachovány staré historické mosty (Zlatý a Železný) i stávající prvky zeleně (řady starých stromů) podél bývalé hradební zdi, v bohužel dnes nepřístupné Biskupské zahradě, v parku Háječek a vůbec v celém prostoru dnešního soutoku obou řek.
Ke zmíněnému parku Háječek můžeme připojit řadu dalších parků a parčíků, které zpestřují město České Budějovice. K nim patří zejména uprostřed města na Senovážné náměstí navazující poměrně rozsáhlý park Na Sadech, který kopíruje bývalý hradební příkop (dolní část Mlýnské stoky) a končí až v blízkosti Mariánského náměstí, park na Palackého náměstí, Sokolský ostrov, menší parkové plochy ve vnitřním městě podél Malše, na obou březích Vltavy, podél Mlýnské stoky, kolem kostela sv. Jana Křtitele a sv. Prokopa na Pražské třídě, parčík na Žižkově třídě, na dalších menších náměstích, v prostoru Výstaviště i jinde.
Rozsáhlejší plochy zeleně se dále nacházejí při okrajích města. Patří k nim koupaliště a celé širší okolí Malého jezu (dnes hodně diskutované v souvislosti s plánovanými protipovodňovými opatřeními), rozsáhlá Stromovka se zbytkem parku Na Dlouhé louce, okolí bývalého mlýna Suchomel a Vrbenské rybníky, které jsou přírodní rezervací s bohatou stromovou zelení, řadou rybníků a čilým ruchem vodního ptactva v bezprostřední blízkosti města.
Ing. Jan Jiráček
￭ ￭ ￭